Estetické prvky ikony

Výtvarný jazyk ikony je podřízen záměru uvést diváka do jejího vnitřního prostoru, aby mohl být účasten na její duchovní podstatě. Všechny estetické prvky jsou voleny s úmyslem tento proces usnadnit a vypouští se naopak vše, co by mu překáželo. Proto je vyjadřovací jazyk ikonopisců poměrně asketický, vynechávající každou neopodstatněnou věc či nadměrnou ozdobu. Uvedení do prostoru obrazu napomáhá také složitý systém obrácené perspektivy, který umožní zobrazovaným postavám a dějům diváka doslova obklopit. 

Předměty, zobrazované na ikonách vedle postav jsou často symboly, dokreslující hlavní dění. Například několik úsporným gestem namalovaných stromků symbolizuje les, červená látka natažená mezi architektonickými prvky zase odkazuje ke skutečnosti, že se výjev odehrává uvnitř domu. 

Gesta postav jsou živá, i když harmonická a zdrženlivá, jejich oduševnělé tváře jsou prostoupeny září vnitřního světla jako vyjádřením nestvořených Božích energií. 

Typické zlaté pozadí ikon naznačuje vyzdvižení zobrazovaného obsahu z profánního, každodenního světa a poukazuje ke spolehlivé stálosti zakoušené duchovní reality jakožto protikladu nejistot a nahodilostí běžného života. Uváženým, čistým vedením linií a rytmickým střídáním čistých, jasných barev, které jsou také nositelkami specifických symbolických hodnot, je rovněž vyjadřována harmonie světa, již přetvořeného v procesu zbožštění (theose).